Předpisy EU o sociálním zabezpečení

Předpisy o sociálním zabezpečení

Jednou ze základních zásad je, že občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě).

V kterékoli době se na vás vztahují právní předpisy pouze jediného státu.

Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu.

Stejné pravidlo platí také pro práci ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Norsku, Islandu a Velké Británii, ačkoliv nejsou členy EU.

Více o práci v jiném státě EU a zdravotním pojištění naleznete na tomto odkaze.

Ustanovení EU o sociálním zabezpečení osob při migraci

K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Unie o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v Nařízeních Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a č. 987/2009. Klíčovými principy koordinačních předpisů jsou: rovnost nakládání, aplikace právního řádu vždy jen jednoho státu, sčítání dob pojištění a export dávek do zahraničí.

Ustanovení EU chrání osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými).

Oblasti na něž se ustanovení vztahují, neboli věcný rozsah koordinace.

Předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou: